Když historici píší knihu o pandemii Covid-19, to, co jsme doposud zažili, bude pravděpodobně zabírat jen první třetinu stránek. Převážná část příběhu bude o tom, co se ode dneška stane. Ve většině Evropy, východní Asie a Severní Ameriky se vrchol pandemie v těchto dnech chýlí ke konci. Za několik týdnů v to mnozí doufají, věci se začnou vracet k tomu, jak byly v prosinci. Bohužel tomu tak nebude.
Věřím, že lidstvo tuto pandemii porazí, ale pouze pokud je očkována většina populace. Do té doby život nenajde normálnost. I kdyby vlády zrušily povinnost zůstat uvnitř a všechny podniky se znovu otevřely, lidé by se stále snažili nevystavovat nemocem. Stručně řečeno, letiště nebudou plná. Sporty se budou hrát na v podstatě prázdných stadionech. A světová ekonomika bude v depresi, protože lidé budou utrácet opatrněji než dříve. Zatímco ve vyspělejších zemích se pandemie zpomalí, v rozvojových se zrychlí. Zkušenost s koronavirem bude mít horší než ta naše. V chudších zemích, kde lze vykonávat méně vzdálených pracovních míst, nebudou distanční opatření fungovat stejně dobře jako my. Virus se rychle rozšíří a zdravotnické systémy se nebudou moci o infikované postarat.
Covid-19 pohltil města jako New York, ale data říkají, že jediná manhattanská nemocnice má více lůžek na JIP než většina afrických zemí. Miliony lidí mohly zemřít. Bohatší národy mohou pomoci - například tím, že zajistí, aby se základní zásoby nedostaly jen k těm, kdo nabízejí nejvyšší nabídku. Ale lidé, ať už žijí v chudobě nebo v hojném množství, budou v bezpečí, jen když najdeme účinné lékařské řešení tohoto viru, a to vakcínu.
V příštím roce budou vědci patřit k nejdůležitějším lidem na světě. Naštěstí i před touto pandemií udělala imunologie velký pokrok. Konvenční vakcíny učí tělo rozpoznávat patogen, obvykle zavedením mrtvé nebo oslabené formy samotného viru. Existuje však také nový typ imunizace: tyto vakcíny - zvané Mrna - používají genetický kód k tomu, aby poskytly buňkám pokyny, jak řídit imunitní odpověď. Mohou být vyráběny rychleji než tradiční vakcíny. Doufám, že do druhé poloviny roku 2021 budou zařízení po celém světě vyrábět vakcíny. Pokud ano, bude to historický výsledek: okamžik, kdy se lidstvo imunizovalo rychleji z neznámé nemoci.
Kromě pokroku ve vakcínách vyplynou z pandemie další dva důležité lékařské průlomy. Jeden bude v oblasti diagnostiky. Až se příště objeví nový virus, lidé se pravděpodobně budou moci nechat otestovat doma, stejně jako dnes v těhotenství. Místo namočení tyčinky do moči si však namočíme nosní dírky. Vědci by mohli mít takové testy hotové během několika měsíců od zjištění nové nemoci.
Druhým bodem obratu budou antivirové léky. Ty byly dlouho podceňovány a v důsledku toho byl výzkum v této oblasti podfinancován. Vyvinuli jsme mnoho léků na hubení bakterií, nikoli však virů. Tento trend se však mění. Vědci vytvoří celý archiv antivirotik a budou schopni rychle najít efektivní léčbu každého nového viru.
Tyto tři inovace nás připraví na další pandemii, což nám umožní podniknout rychlé kroky, i když je počet případů stále velmi nízký. Základní výzkum nám však také pomůže v boji proti stávajícím infekčním chorobám a dokonce pokročit v léčbě rakoviny.
Pokrok, který nás čeká, bude nejen vědecký. Bude také spočívat v zajištění toho, aby z výzkumu mohl mít prospěch každý. Věřím, že v letech následujících po roce 2021 se dozvíme, jak jsme postupovali po roce 1945. Na konci druhé světové války se zrodily mezinárodní instituce, aby zabránily dalším konfliktům, například Organizace spojených národů. Po skončení Covid-19 budou hlavy států muset připravit instituce, aby zabránily nové pandemii.
Budeme potřebovat národní, regionální a globální organizace. (…) Budou mít za úkol nás připravit, až nový virus způsobí genetický skok z netopýrů nebo ptáků na člověka. Připraví nás také pro případ, že by někdo v laboratoři vytvořil infekční nemoc a pokusil by se ji použít jako zbraň. Cvičení na pandemii také pomůže světu bránit se před činy bioterorismu.
Doufám, že bohaté národy do těchto aktivit zapojí i ty chudší, zejména tím, že věnují více zahraniční pomoci na budování svých zdravotnických systémů. V tomto bodě by se měl shodnout i ten nejsebečtější člověk nebo nejvíce izolacionistická vláda. Tato pandemie nám ukázala, že viry se neřídí hraničními zákony a že jsme všichni biologicky propojeni sítí mikroskopických organismů, ať se nám to líbí nebo ne. Pokud se v rozvojové zemi objeví nový virus, chtěli bychom, aby jeho lékaři měli možnost jej co nejdříve detekovat a zadržet. (…) Roky po roce 2021 se opravdu mohly podobat rokům po roce 1945. Ale nejlepší analogií dneška by nás mohlo vést k 10. listopadu 1942. Británie, tehdy ve válce, právě zaregistrovala své první vítězství na poli a premiér Winston Churchill prohlásil v řeč: „To není konec. Není to ani začátek konce. Ale to je možná konec začátku “.
- Článek publikovaný v čísle GRAZIA 21-22 (7. května 2021-2022)
- © The Economist Newspaper Limited
